Debut Roberta Sedláčka Pravidla lži sice získal řadu cen, ale v hledání prostředků pro další snímek, dokumentární drama o českém politikovi, mu to nijak nepomohlo a on se zaťal. „Chcete komedii? Tak já vám ji nacpu do chřtánu.“ A Muži v říji (Sedláček je napsal společně s hercem Martinem Trnavským) komedií skutečně jsou, byť ne zcela typickou.
Vesnická komedie se totiž v našich podmínkách vyvinula ve specifický žánr, který většinou nesloužil ke cti ani tvůrcům, ani jejich objektům. Nemluvě o minulém režimu, který obraz venkova měnil v radostně vybetonované soutěžení o největší výnosy čehokoli. Také porevoluční snímky tohoto typu činily z obyvatel venkova zpravidla komické, rázovité a tak trochu buranské postavičky na hranici karikatury a často i za ní. Bodrost se pojila s vykutáleností, ojediněle i s „pramenem lidové moudrosti“.
Podobné motivy se u Sedláčka také objevují, vtip je ale v tom, že je režisér jakoby staví na hlavu. Obyvatelé (existující) jihomoravské vesnice Mouřínov jsou sice svérázní, přitom jsou v každém okamžiku lidští a uvěřitelní. Ať už je to René, který fotí ryby, vyrábí dioramata a platí za místního troubu, hostinský (Žid), jenž omylem uvízl v tomhle „katolickém pekle“, stavitel Jarda, ten má sice spoustu peněz, ale je a vždycky bude místní, a konečně starosta s naivní rafinovaností uskutečňující svůj plán – obstarat Mouřínovu silnici, která by někam vedla. Prostřednictvím mistrovství světa ve vábení jelenů sem chce nalákat jak ministra zemědělství, tak premiéra a vymámit z nich slib. Organizaci mistrovství ale komplikuje jak neochota místního šampióna, tak Čestmírův hexenšus i finanční zdroje na opravdovou hvězdu.
Svět obyčejných lidiček, dojemně se snažících prospět své vesnici i svým životům, se tu přitom dokonale střetává se světem vysoké politiky, na niž ovšem žádná upřímná snaha neplatí. Jižní Morava je pro jednou představena bez turistické líbivosti jako živoucí a přirozené místo k životu. – Iva Hejlíčková
Muži v říji
Muži v ruji

Komentáre k online filmu